Tunisko

Slunce, průzračné moře, závan orientu – je to Vaše představa ideální dovolené? Pak alespoň jednou zavítejte do Tuniska! Nejmenší země severní Afriky Vám učaruje exotickou atmosférou, pohostinností svých obyvatel, památkami starými tisíce let i vůní jasmínu, která se line za teplých nocí.

Tunisko má rozlohu zhruba dvojnásobnou oproti Česku (163 610 km²), zato obyvatel má nepatrně méně (asi 10 milionů, z toho 1,2 milionu v hlavním městě Tunisu). Velkou část území totiž tvoří náhorní plošina a poušť. Úředním jazykem je arabština, děti se od malička učí francouzsky, ale často místní uslyšíte mluvit úplně jinou řečí. Neoficiální „tuniština“ je směskou mnoha různých jazyků, kterými se kdy v tomto koutě světa hovořilo.

Původními obyvateli jsou Berbeři, národ, který dodnes reprezentuje kolem 60 % Tunisanů. Nesmazatelné stopy tu ovšem zanechali i první stálí osadníci – Féničané. Založili obchodní střediska Sousse, Utica a Bizerte a o pár století později (r. 814 př. n. l.). i město Kartágo, jehož pozůstatky můžeme obdivovat dodnes. Doba kolem přelomu letopočtu je ve znamení vlády Římanů, kteří si území podmanili po třetí punské válce, krátce je pak následovali Vandalové. V 7. stol. opanovali dnešní Tunisko na dlouhých 800 let Arabové a nastolili islám jako hlavní náboženství, což platí dodnes. Posledních několik staletí zůstávalo Tunisko v podrůčí – nejprve jej Turci připojili k Osmanské říši, roku 1881 se pak stalo protektorátem Francie.

Teprve v roce 1956 získalo plnou státní nezávislost a stalo se na krátký čas monarchií, ovšem už po roce byla vyhlášena republika. Formálně je dnes tedy Tunisko demokratickým státem, prakticky jde o umírněný stát policejní. Pod taktovkou prezidenta Ben Alího však neustále křáčelo kupředu - ten obnovil diplomatické styky se sousedními státy, zrušil mnohoženství (před jeho nástupem se muž mohl oženit až se čtyřmi ženami), založil nové školy a univerzity.

Tunisané jsou výborní hostitelé, vůči turistům nezvykle ohleduplní. Jako ostatní středomořští jižané jsou temperamentní a vřelí, na rozdíl od Italů nebo Egypťanů však respektují Vaše hranice. Ve městě nebudete mít v patách žebráky ani neodbytné ctitele. Cestovní ruch sype zásadní podíl do státní kasy, a tak je obtěžování turistů stíháno přísnými sankcemi. Zřídka je jich však třeba využít. Tunisané mají pokoru zkrátka vrytou pod kůží a rychle se tu přesvědčíte, že jejich ochota nekončí za branami hotelových komplexů. Státním náboženstvím v Tunisku je islám (98% obyvatelstva jsou Arabové a Berbeři). Zbytek obyvatel tvoří židé, katolíci a protestanti. Při setkání je zvykem podat ruku a poté si pravou ruku krátce položit na srdce. Důležité je také oblékání. Na pláži samozřejmě můžete být v bikinách (nahoře bez však raději jen na té hotelové) a v rámci Vašeho ubytovacího rezortu noste oblečení dle chuti, ven se však oblékejte decentně – žádné velké výstřihy, minisukně či krátké šortky. Ač je Tunisko jednou z nejvyspělejších muslimských zemí a ženy se zde oblékají podle vlastního úsudku a přesvědčení (často potkáte ženy evropsky oblečené, hlavně v hlavním městě Tunis), respektujte pravidla oblékání, aby jste se zbytečně nevystavovali zkoumavým pohledům místních obyvatel.

Tunisané milují hodně kořeněná, nebo naopak hodně sladká jídla. V rámci ochutnávání místní kuchyně se nebraňte koření, která se u nás nepoužívají. Oblíbená je například harissa - oranžová pasta z ostrých sušených paprikových lusků. Typickou polévkou je chorba – kořeněná polévka se skopovým či rybím masem, která se zahušťuje těstovinami. Nutno podotknout, že vepřové maso v jídelníčku Tunisanů opravdu nenajdete, protože jako muslimové mají zakázáno toto maso konzumovat. Vepřové pro ně představuje maso ze špinavého zvířete. Dalším tradičním pokrmem je např. couscous – kde základem pokrmu je vařená pšenice, která se podává s hovězím, jehněčím či drůbežím masem; dále se dle chuti přidává cibule, mrkev, paprika, fazole, cizrna; omáčka je kořeněná a má rajčatovou chuť. Tajine je pokrm připomínající naši velikonoční nádivku, Shakshuka ragú z hrubě nakrájené cibule, paprik, rajčat a brambor, brik potom kapsa vyrobená z tenkého těsta, která se plní rozmačkanými brambory, vejcem, kapary, tuňákem, a rajčetem.

Do sladkého jídelníčku často zařazují fíky i datle, které jsou opravdu výtečnou pochoutkou. Mezi typická sladká jídla patříbaklawa – moučník s oříšky, makroudh – moučník s datlemi máčený v medu, halkoum – pochoutka z cukrového těsta, která chutí i vzhledem připomíná turecký med, nebo assida – sladký koláč z krupice a medu zdobený pistáciemi a drcenými oříšky. Tunisané si rovněž potrpí na nepřeberné množství salátů a hlavně na mátový čaj. Z alkoholických nápojů se turistům doporučuje ochutnat boukha – pálenka vyrobená z fíků, a thibarine– sladký datlový likér.